Ach, ta očekávání

girl-491623_1920Přehnaná očekávání. Znáte to. Každému z nás se to asi už někdy stalo, že jsme měli přehnaná očekávání. Od restaurace či hotelu, od místa naší dovolené, od služeb ve wellness, od lidí kolem nás, od dětí či rodičů, a někdy i od sebe. Prostě jsme moc chtěli. A protože naše amygdala velice obtížně nebo spíše vůbec nerozlišuje, co je opravdové a co je jen představa, tak jsme představy zaměnili za skutečnost a dle toho nastavili svá očekávání. A ejhle, problém je na světě.

Ano, přesně takhle to funguje. Představujeme si, jaké by to mohlo být. Malujeme si lepší zítřky. Vystavíme si v představách vzdušné zámky a k nim okouzlující prince. Stejně tak, jako umí strach v naší fantazii narůst do obřích rozměrů, tak to umí také naše sny a očekávání s nimi spojená. V naší mysli je zkrátka možné cokoliv. To by stále ještě bylo v naprostém pořádku a vlastně by nám to vůbec nemuselo vadit. Dokonce bychom to mohli využít jako motivační nástroj. Ale…

Ale problém je, když zapomeneme anebo ztratíme schopnost rozlišit, co jsou naše představy a co je realita. Přesně to je ten moment, kdy vzniká potíž. Ve své fantazii jsme vytvořili ideální svět a ideální scénář. Stále je to v pořádku. Pak jsme nastavili svá očekávání právě podle tohoto scénáře. To je také ještě v pořádku. A pak jsme tato očekávání přenesli do reality. A to už v pořádku není. Realita je totiž hodně jiná a s našimi ideály nemá mnoho společného. Ostatně proto jsou to ideály, abychom k nim mohli směřovat.

Představte si realitu a ideál jako dva rozdílné světy. Jako dva sešity. Skoro jako když jste chodili do školy a byli jste nemocní. Protože když jste onemocněli, váš „sešit“ reality zůstal doma spolu s vámi. Nikdo vám nepsal poznámky, nezapisoval úkoly ani nedělal potřebná cvičení. Váš sešit ležel s vámi doma a nic se v něm nedělo. Byl nečinný a nikam se neposouval. Nic nového nevznikalo. Pokud jste však měli hodného spolužáka či spolužačku, skoro by se dalo říct „ideálního“, tak k vám občas zašel na návštěvu a půjčil vám svůj sešit. Ukázal vám, co se dělo, když vy jste byli ve své realitě. A vy jste měli možnost si vše potřebné opsat. A právě tím opisováním jste propojili ideál s realitou. A že to někdy byla pořádná práce. I když už třeba dávno nejste ve škole, tento princip funguje neustále. A někdy je třeba opravdu velké úsilí, aby se vám podařilo spojit dva světy. Ten reálný a ten ideální.

Vaše očekávání jsou v každém z vašich světů úplně jiná. Pokud tedy nechcete zažívat zklamání a chcete si život užívat naplno, pomůže tato očekávání sladit. Sedněte si tedy a začněte porovnávat, co obsahuje sešit vaší reality a co ten ideální. A pokud najdete nějaké odlišnosti, pusťte se do přepisování. A až budete mít pocit, že máte dva téměř totožné sešity, zastavte se na chvíli a vnímejte, jak vám je. Je to lepší?

Leave a Reply