Cíle nebo cesty

grass-1839000_1920Nejspíše jste už i vy někdy slyšeli rčení: I cesta může být cíl. Asi jsme ho párkrát slyšeli už všichni. Ale jak s ním vlastně naložit? Co se s ním dá dělat a dá se podle něj nějak řídit či upravit své fungování? Co nám má toto rčení vlastně říci? Má nás uklidnit, ukonejšit, nebo naopak pohnout k akci? Anebo je to jen poučka, která nám má poskytnout naději v těžkých dobách? Spousta otázek a málo odpovědí. Jaké odpovědi máte na tuto otázku vy?

Začněme právě od těch cílů. Asi bychom se nedopočítali konečného počtu knih, článků a dalších pojednání na téma cílů. Je jich opravdu mnoho. Všude se hovoří o tom, že bychom měli mít cíle, jak si stanovit cíle, jak si naplánovat cestu vedoucí k jejich dosažení. Málokde se však hovoří o tom, jak se to vlastně má s těmi velkými cíli a jak svazující pro nás mohou být. Cíl je důležitý, to rozhodně ano. Ale každý náš cíl by měl splňovat určitá základní pravidla. Tím nejčastěji porušovaným je jeho velikost. Lidé si mají dávat vyšší či větší cíle. Ale jak velké. O kolik větší či vyšší? Jde o to, že pokud je cíl moc vysoký a tedy je obtížné ho v dlouhodobém horizontu dosáhnout, přestává fungovat jako motivační nástroj. Naopak, z motivace, která byla na počátku se stává frustrace. Proto by velikost cíle měla být opravdu přiměřená. Ostatně s cíli se to má tak, že po jejich naplnění se směle můžeme vrhnout do dalších aktivit a k dalším cílům, klidně ještě vyšším.

Naplánovat si dobře cestu je jednou z nejdůležitějších věcí, jak se dostat k cíli. Lidé často upírají své zraky toužebně až na konečnou metu a nedívají se, kudy vede jejich cesta, co na ní leží a co by třeba mohli využít ve svůj prospěch. Potom se děje to, že klopýtají a jejich postup je pomalejší a složitější. Už maminky nám přece říkaly „Dívej se pod nohy“ nebo „Dívej se kam šlapeš“. A to platí dodnes. Měli bychom se občas podívat, kam šlapeme a jestli u našich nohou neleží něco hodnotného, co bychom mohli využít.

A jak je možné si větu „I cesta může být cíl“ vysvětlit? Jako apel na to, abychom žili každý den. Abychom na naší cestě nezapomněli dýchat, rozhlížet se, kochat se a užít si ji. Protože pokud je Vaše cesta dlouhá a budete po ní klopýtat mnoho let v nespokojenosti a utrpení, žádný cíl na konci vám léta utrpení nevynahradí. Ať by byl sebekrásnější. Pokud si však dokážete svoji cestu užít, bude cíl a jeho splnění tou opravdovou třešničkou na dortu. Někdo říká, že počet našich dní je nám dán. Pokud tomu tak opravdu je, nebylo by tedy moudřejší si užít co nejvíce z nich? Na naší cestě k splnění cílů?

Leave a Reply