Pochvala je ten nejlepší nástroj – zpětná vazba trochu jinak

Na začátek si položte jednoduchou otázku – kdy jste se naposledy cítili přechváleni? A co že to je být přechválen? Prostě mít pocit, že mě někdo chválí moc často. Že nikdy? Není divu. Patříte k většině. Jako lidé se chválíme velmi málo. Naopak, ke kritice nikdy nemáme daleko, a proto spíše vyčítáme a říkáme, co nebylo dobře. Přece musíme poskytovat “zpětnou vazbu”.

Pojem zpětná vazba je lidmi velmi často užíván jako omluvenka pro výtku a kárání. Jak dát druhému najevo, že my bychom něco udělali jinak. Že bychom řekli slova jinak, líbilo by se nám jinak se obléci, rychlejší či pomalejší tempo anebo cokoliv jiného. Zkrátka, že to, co druhý udělal, nebylo přesně podle našich představ. Narážíme zde však na dvě potíže:

  1. subjektivní názor, že já bych věci dělal jinak, ještě neznamená, že tak je to správně. Každý jsme jiný a máme velmi rozdílné potřeby a představy o správnosti. Takže se nikdy nelze zavděčit všem a ať děláte cokoliv a jakkoliv, nikdy to nebude správně pro všechny
  2. pokud chcete druhému opravdu poskytovat zpětnou vazbu, dopustili jste se tím, že jste za ním prostě přišli a řekli mu, co byste dělali jinak, hned několika prohřešků, proti pravidlům poskytování zpětné vazby tak, jak by měla vypadat. Poskytování zpětné vazby má totiž určitá pravidla, která je přinejmenším vhodné dodržovat.

Jaká jsou tedy základní pravidla pro poskytování zpětné vazby?

Prvním pravidlem je, že pokud chcete opravdu poskytnout zpětnou vazbu, měla by být vyžádaná. To znamená, že by vás, ať již předem anebo následně, měl samotný aktér, požádat o váš názor na svůj výkon. Domníváte-li se tedy, že přijít za kýmkoliv a pěkně mu to vytmavit, aniž by vás o váš názor požádal, je zpětná vazba, velmi se mýlíte.

Druhým důležitým bodem je, co vše v rámci zpětné vazby sděluji. Pouhý výčet chyb se za zpětnou vazbu nedá považovat. Vždy byste si měli všímat nejen toho, co dotyčný udělal chybně, ale i toho, co se mu povedlo. Někdy se používá metafora sandwiche – střídat suchý chléb (kritika) a šťavnatou náplň (pochvala). Lze také použít metaforu jablka a citrónu – dávám ti jablko (sladkou pochvalu), protože se mi líbilo xxxx a dávám ti citrón (kyselé plody kritiky), protože se mi nelíbilo xxxx.

Třetím pravidlem je způsob, jakým zpětnou vazbu poskytujete. Nezáleží totiž jen na obsahu, ale také, nebo možná hlavně, na formě. Pokud se vám podaří podat zpětnou vazbu tak, aby kritika nevyvolávala obranné reakce, ale aby byla přijata bez výrazných emocí, zvýšíte šanci, že si z ní příjemce opravdu něco odnese. A stejně tak i pochvala. Neměla by znít jen jako nutná součást, protože víte, že má ve zpětné vazbě být, ale mělo by se jednat o upřímnou a prožitou pochvalu, která opravdu zahřeje a pohladí.

Čtvrtým pravidlem je aspekt subjektivity. Je vhodné prezentovat pochvalu i kritiku jako váš osobní názor, a ne jako neměnnou a dogmatickou pravdu. Můžete být o svém názoru a dojmu silně přesvědčeni, ale stále se jedná jen a pouze o váš názor a ostatní lidé mají právo na třeba úplně odlišný postoj. Proto by  i formulace, které volíte pro sdílení zpětné vazby, měly jasně vyjadřovat, že je to váš vlastní názor. Věty jako “Působí na mě….”, “Mám pocit, že….” apod. jsou vždy přiměřenou volbou.

Páte pravidlo – rosteme nejen poučením se z chyb, ale také uvědoměním si toho, co děláme dobře. Proto se při poskytování zpětné vazby nebojte síly pochvaly – pokud s ní budete pracovat opravdu dobře, lidé budou mít tendenci opakovat právě ty prvky, za které jste je chválili. A to přinese jim i vám více úspěchů a spokojenosti.

Položte si na teď prostou kontrolní otázku: Pochválil jsem už dnes někoho? A pokud ne, tak je právě teď ten pravý čas se zvednout a jít to napravit. Posuňte někoho o kousek dál tím, že mu zlepšíte den. Nestojí to nic a efekt bude obrovský. Uvidíte, stačí jen začít…

 

Related Post

Leave a Reply